14.6. - 15.6. 2011
Po 19 hodině večer vyjíždíme, nabíráme po Hartě Hrocha a Sodu, Míra už čeká na L oděnici. Naše první cesta směřuje na do Hořeního Vrchlabí a kousek směrem na Benecko pro Bosmana, cestou se driver Žužu poprvé ztrácí, z čehož si budeme utahovat do konce zájezdu. Vyrážíme z rodného města směr Mnichovo Hradiště pro liberečáky Martina a Wendy, rozjíždí se teleportovací orgie a Prahu už si někteří nepamatují. Cesta pokračuje přes Plzeň do Německa, směr Regensburg, Mnichov a na jih k rakouským hranicím. Ráno se probouzíme v Rakousku a odpočíváme po nočním přejezdu u silnice na odpočívadle - Míra nenachází spacák a spí na hyenu v péřovce, v podkolenkách od babičky, přehozen jen slabou dekou - bezdomovec hadr. 

 15.6. 2011  ISAR [WW II-III, 9 km, Rakousko, úsek nad městem Scharnitz]
První řeka našeho je cesto u do Itálie v Rakousku, hned za Rakousko-Německou hranicí jižně od Mnichova (hraniční přechod Mittenwald - Scharnitz). Zastavujeme na vysedačce, na parkovišti na levém břehu v Scharnitzu, obhlížíme řeku a domlouváme si s místňákem odvoz na nasedačku proti proudu za pár drobnejch eeček, protože na nasedačku prej nesmíme jet naším vozem. Nevadí, v "taxíku" na start se dovídáme něco málo o stavu vody a podobně. Startují obě gumy + 3 kajakáři, takže všichni padleři zájezdu. Vody není extra hodně, a proto kajakáři startují o něco výš proti proudu než obě gumy Amálka (LBC) a Barča (Hroch+Bosman). Řeka je pohodová, počasí nám taky přeje, voda průzračná a tak si první řeku užíváme. Následuje žvanec na vysedačce a pak rychle pakujeme na přejezd do Itálie, abysme tam ještě dnes něco stihli sjet.

15.6. 2011  ISARCO [WW II-III / III-IV, 11+2 km, Itálie,
úsek Campo di Trens (Freienfeld) - Mezzaselva (Mittewald)]
Přijíždíme k řece a obhlížíme z mostu, parking je na štěrkovém parkovišti na levém břehu řeky. Míra dostává italskou přezdívku z Hrochova kapesního slovníku: "pigro porco" (líné prase). Vyrážíme na vodu bez Amálky, protože Wendy si vybírá první zevltime, a tak Martin mění gumu za kajak. Řeka je svižná a zábavná, cestou vylaďujeme pořadí lodí na řece - dva/tři kajaky vpředu najíždějí a hledají dobrou stopu pro gumáky, jeden se motá kolem gumáků, uzavírá skupinu a jistí zezadu. V případě obtížnější pěřeje jedou dva kajaci mírně napřed, signalizují sjízdnost a stopu, popřípadě jistí ze břehu, pak jedou další dva kajaci s Barčou za zadkem... Dojíždíme na konec úseku, gumáky a Martina nabírá Žužu a 3 kajaky pokračují dál do krátkého, ale trochu náročnějšího úseku. Dojíždíme k pěknému novému jezu se silnicí na levém břehu, navazujeme zbylé loďky a jedeme hledat místo na spaní. 

15.6. - 16.6. 2011
První noc v Itálii se nám nedaří najít vhodný kemplac, na čtyřhvězdičkové kempy kašleme a rozbalujeme náš hege š prostřed jablkových sadů, kterých je plné údolí. Čekáme, jestli nás přijde někdo vykázat, ale nikdo na nás naštěstí nepřichází. Pro jistotu připravujeme fráze v Italštině z Hrochova kapesního slovníku: "Nemluvíme Italsky. Jsme ztracení. Řidič je opilý. Odjedeme ráno." Vaříme jídlo, stavíme přístřešek, sekce Liberec staví stan, protože se zatahuje obloha. Začíná pršet a intenzita deště se stupňuje. Bosman se probouzí a v děšti staví stan, ostatní se přesouvají pod napnutou plachtu. Prší čím dál tím víc. Přístřešek začíná prosakovat a probíhá postupné stěhování do auta. Ráno jsou pod plachtou jen dva promoklí "hrdinové", další vylézají rozlámaní z auta, Liberec a Bosman suší stany. Snídáme a balíme všechen ten rozmočený hegeš...

16.6. 2011  PASSIRIO [WW III, 8 km, Itálie,
úsek San Martino In Passiria (St. Martin in Passeier) - Saltusio]
Na nasedačce, na pravém břehu u mostu na severu města St. Martin, vypadá řeka celkem dost živě a kajakáři se těší už při pohledu z mostu. Martin jede zase na kajaku, Wendy pokračuje ve včerejším zevlování. Vyrážíme do vln v sestavě 4 kajakáři a jedna guma (Barča). Řeka je bezva - zábavná a hravá, zároveň ale v pohodě a bez nebezpečných míst - až do vysedačky za silničním mostem v Saltusiu, kde se drápeme po prudkém a poměrně vysokém rozmoklém pravém břehu, lodě taháme nahoru ze všech sil, rukama i na házečce a nakonec vylejzáme z roští špinavý jako čuňata, navíc nám do toho krásně prší.

16.6. 2011  ADIGE
[WW I(II), 8 km, Itálie, úsek Castelbello-Ciardes (Kastelbell-Tschars) - Naturno (Naturns)]
Podle kilometráže jednoduchý úsek, kde jsou jen vlnky, horší než sjezd je nástup a výstup. Chvíli hledáme vhodné nástupní místo na zarostlém levém břehu a potom startujeme v sestavě dvě gumy (A+B) a dva kajaci, Soda si vybírá zevltime a odpočívá. Vzhledem k "obtížnosti" řeky si bereme na cestu pár pívek v plechovkách a vymyšlíme jejich optimální uchycení ve vestách. Očekáváme odpočinkovou krajinovku, ale říčka bez překážek poměrně svižně proudí a my dojíždíme do cíle ve městě Naturno u mostu tak rychle, že sotva stíháme dopít druhou plechovku - nevadí, další se alespoň na vestě při kontaktu s vodou dobře vychladily. Rychle se balíme, protože Žužu blokuje autem silnici na levém břehu a ještě stojí napůl v křižovatce a napůl v zákazu vjezdu.

16.6. - 17.6. 2011
Pohodový kemp u řeky Brenty, která nás čeká další den - je zde všechno včetně ohniště,
studánky, a taky výstražných cedulí pozor na zmije. Rozděláváme poprvé za zájezd oheň, vaříme a smažíme něco, co vzdáleně připomíná palačinky. Obloha se večer zase mračí a Wendy předpovídá další déšť - a nemílí se. V noci přichází slušná průtrž a pět figur, které opět spí venku, postupně utíká k řece pod most, tam v suchu přečkáváme do rána. Budí nás ale slunce a znovu sušíme hydro i spaní. Ráno snídáme, přemlouváme rukama nohama místní technické služby, že bordel po sobě opravdu uklidíme, snídáme, balíme a vyrážíme na řeku, která nám celou noc hučela za hlavou (minimálně všem pod mostem), nasedáme přímo u našeho kempoviště.

17.6. 2011  CAORAME [WW III, 7 km, Itálie, úsek Villabruna - Nemeggio]
Nejdříve hledáme vysedačku na jezu za železničním mostem - tu sice nacházíme, ale za pomoci a v doprovodu strážců parku, kteří mají kvéry u pasu, o čemž ještě chvíli debatujeme a nakonec usuzujeme, že je mají na zmije, které tady evidentně jsou. Přejíždíme na nasedačku u dvou mostů přes řeku, kde nás čeká další epiz oda - místní postarší ženy nás uprostřed převlékacích procedur přicházejí poprosit o pomoc se stěhováním. Žužu s Martinem jdou jako nejméně mokří stěhovat, přenášejí nějaký stůl, my se k nim pak přidáváme a necháváme se všichni pozvat na sklenku místního vína a čehosi sladkého. Ještě k tomu nám ukazují nejlepší cestu k řece kousek pěšky proti proudu po levém břehu a vřele se loučí - rozumíme jen jedné z dam, která umí pár slov německy. Jede Baraka a 3 kajaci, Liberec odpočívá. Říčka je schovaná v džungli, občas jsou v ní napadané stromy a podobně, místy se břehy mění ve skalní stěny kaňonu. Na kajaky bezva záležitost, ale na gumu by to chtělo víc vody a méně padlých stromů. Pod jeden z nich se nemůžeme vejít, Kliďas se vejde jen tak tak ve výlehu s jedním uchem ve vodě, Soda raději poeskimovává, Míra naráží hlavou a potom taky eskimuje. Hroch ležící v přídi Baraky se pod strom zázrakem vejde, ale Bosman na zádi se zachytává ramenem a je z toho jediná krysa zájezdu. Potom, co se Míra vzpamatuje z rány do helmy dojíždíme řeku už bez karambolů, vystupujeme zase v přírodní rezervaci za železničním mostem na levém břehu, vaříme večeři na vysedačce a jedeme hledat místo na spaní.

17.6. - 18.6. 2011
Camp pod přehradou "Lago di Pieve di Cadore" na řece Piave. Divíme se horolezeckým chytům na přehradě vysoké 55 metrů - je to pořádná umělá horolezecká stěna; na obří betonové stavbě je spousta různých umělých lezeckých cest a my to považujeme za skvělý nápad. Následuje zásnubní večírek pro Wendy a Martina s originálním dynamicky připraveným darem poté co nám řekli, že se během prázdnin budou brát. Ráno nás trochu bolí hlava, ale náladu zvedají Bosmanovi vtipy a jeho dokonale flegmatické hlášky. Fotíme se na přehradě a vyrážíme na řeku, která přehradu zásobuje vodou, nasedačka je o pár kilometrů dál po proudu.

18.6. 2011 PIAVE [WW I-II, 10 km, Itálie, úsek Perarolo di Cadore - Ospitale di Cadore]
Na startu  na jihu města na pravém břehu se k nám všem přidává starší pár ze Stutgartu. Cestou zjišťujeme, že pá n je celkem v cajku ale paní dost vybátá, protože na kajaku dva roky neseděla. Ještěže umějí anglicky. chvíli před námi startovali ještě dva pochybní týpci na gumě. Poměrně brzy je dojíždíme, což už je samo podivné a pak hned vidíme, proč jsme je tak rychle dojeli - jsou úplně marný a ještě navíc bez vybavení, bez helem atd. S Mírou trochu brzdíme a chvíli ty dva lehce hlídáme, ale když zastavují na plážičce a dělají tam kdovíco, tak na ně kašleme makáme za ostatními dopředu. Koneckonců, ty dva staříci na kajacích nám na hlídání stačí. Řeka je čímdál víc klidnější až by se dalo říct nudná a to je jediný štěstí pro ty lidi s námi a ty další za námi. Obtížnost řeky ani neodpovídá kilometráži, dojíždíme trochu znudění a náladu nám zvedá jen vodopád - potok přitékající do řeky a padající skoro na břeh naproti vysedačce, která je na pravém břehu (prudká odbočka dolů z hlavní silnice). Převlékáme se a balíme v dešti, a rozhodujeme se pro přejezd do Rakouska s nejistým programem na další den.

18.6. - 19.6. 2011
Cestou do Rakouska se velmi zhoršuje počasí, postupně přejíždíme směrem na Gail, Isel, a nakonec hledáme vodácký kemp na pravém břehu řeky Möll. Tady nás zachraňuje týpek (asi šéf), když nám povoluje oskvotovat obří pártystan, kde jsme v suchu a schovaní před orkánem venku. Vaříme a sušíme, dopíjíme poslední plechovky a načínáme pětilitr vína ošéfovaný cestou. Ráno se rozkoukáváme po kempíku, kde je spousta čechů. Řeku Möll máme hned vedle kempu, od českých vodáků získáváme základní informace, rozhodujeme se pro sjezd úseku od kempu dál po proudu, snídáme a balíme.

19.6. 2011  MÖLL [WW II(III), 12 km, Rakousko, úsek Obervellach - Kolbnitz]
Nakonec jedna z nejvýživnějších řek zájezdu; hodně vody, místy velké vlny, cestou žádné průsery ani jezy. Wendy už se na vodu nechce, proto jede Martin na kajaku. U poslední řeky fotíme jedinou skupinovku v plný výbavě a startujeme do toho vlnobití. Není nad to když je kajak vystřelenej vlnou do vzduchu a dopadá s mohutným šlpouchnutím za vlnou... zkrátka vydařený závěr zájezdu. Přijíždíme na začátek stojatých vod hráze u Kolbnitz a vlevo vysedáme. Tam už čeká Žužu a společnost mu dělá wendy, naposledy se přestrojíme do civilu, balíme a navazujeme na cestu domů, poslední společné foto ve společnosti kolem procházející labutí rodinky a hurá domů.

19.6. 2011
Cestou znovu rozjíždíme načatý pětilitr vína, ale žádná velká zvěř se nekoná, protože někteří už se chystají na to, že budou večer řídit, a jiní jsou dost unavení na to, aby se mohli znovu teleportovat ve stavu nevědomí. Odpoledne přejíždíme hranice a valíme ku Praze cestou posetou rozpustilými slečnami... Za táborem nás čeká tradiční zastávka v hospodě Česká Sibiř, což je první jídlo po dlouhý době, který se nevaří a nekonzumuje v polních podmínkách. Už skoro za tmy se vracíme do Mnichova Hradiště, kde jsme před pěti dny nabírali Martina a Wendy, převazují lodě a přehazují věci k sobě do auta a pokračují směrem na Liberec. My valíme domů do Vrchlabí a kolem půlnoci vyklápíme poslední figury...

Shrnutí:
Za 5 dní zájezdu do severní itálie včetně obou cest jsme stihli sjet 8 řek, z toho 6 v Itálii a 2 v Rakousku cestou tam a zpět. Všichni dohromady jsme napádlovali necelých 500 km po řekách, což znamená téměř 100 km každý den (v 7 lidech). Každý z nás tedy napádloval (průměrně) za zájezd téměř 70 km, což je úctyhodný výkon vzhledem k tomu, že když si odmyslíme čas potřebný na teleport do zahraničí a zpět, zbydou nám zhruba 4 dny čistého času na pádlování...

Poděkování za všechny svělé zážitky patří hlavně dvěma lidem:
První je náš zodpovědný řidič Žužu, který odřídil celý zájezd (2300 km, tj. průměrně 460 km denně); vždy byl s autem tam, kde měl být, když jsme vylezli v dešti ze studené vody; řídil ve dne i v noci, abychom toho stihli co nejvíce; vzdal se alkoholu, když jsme my na zadních sedačkách popíjeli; a ještě nás povzbuzoval v našem konání (vysíral celý zájezd německým slovem "Abfahrt!").
Největší poděkování patří TripLeaderovi Hrochovi, který vše dlouhou dobu plánoval, vymyslel termín, ukecal dostatek lidí včetně řidiče, sehnal maximum informací o řekách a cílových regionech, naplánoval program dostatečně pružný a variabilní, bez čehož by nebylo možné toho za krátkou dobu tolik vidět a stihnout. Ahooj na dalším skvělém zájezdu!